Jak se tenkrát jedlo
Jednou z nejdůležitějších věcí k přežití bylo odjakživa jídlo. Ovšem v pravěku to s jeho obstaráním nebylo rozhodně tak snadné, jako dnes, kdy stačí otevřít lednici či navštívit obchod. První zemědělci si museli veškeré potraviny sami vypěstovat, sklidit a zpracovat. Což byla samozřejmě strategie velmi odlišná od předchozího období, kdy lovci a sběrači, jak již napovídá samotné jejich označení, své potraviny lovili a sbírali.
To ovšem neznamená, že by s příchodem neolitu přestal sběr hrát svou roli. Podle paleobotanických nálezů se sbíraly jablka, třešně, bukvice, kotvice, ořechy, lesní plody, a také kořeny, listy a semena různých dalších rostlin. Ostatně, ani dnes tomu není jinak, vždyť kdo z nás nikdy nebyl na borůvkách nebo na houbách?
Zemědělství bylo zpočátku založeno na obdělávání malých ploch v nejbližším okolí domů, byly to patrně spíše takové větší zahrádky. Archeologové předpokládají, že jedné rodině mohlo stačit políčko o rozloze asi jednoho hektaru. Starost o úrodu pak nejspíše padla na všechny členy rodiny, neboť se setím, ručním odplevelováním, okopáváním, zaléváním a konečně sklizní bylo spoustu práce. Orba se zápřahem je doložena až pro pozdější období eneolitu, první zemědělci tedy svá pole obdělávali ručně pomocí rycích holí a kopáčů, jejichž několik pozůstatků se nalezlo na zahraničních výzkumech.
Dokážete odhadnout, které plodiny vlastně mohli první zemědělci pěstovat? Základem byla pšenice dvouzrnka, méně pak proso a ječmen. Ani luštěniny nechyběly na jejich jídelníčku, hrách a čočka byly jistě vítaným doplněním neolitické kuchyně. Pěstoval se již také len, jehož semena poskytovala nejen olej, ale jeho stvoly byly využívány jako vlákna pro výrobu textilu (viz kapitola Jak se tenkrát pracovalo). Na saláty a zelené kaše byly sbírány a sklízeny natě a listy kopřivy, merlíku, pampelišky, kozlíku, polníčku, řeřichy, šťovíku, plané majoránky, sedmikrásky, řebříčku a dalších planě rostoucích rostlin.
Ani ovoce a zelenina na stole prvních zemědělců nechyběly. Od neolitu byly zušlechťovány dříve plané jabloně, třešně, trnky a slivoně. I naše běžná kořenová zelenina, mrkev, petržel a pastinák, byla pěstována či planě rostoucí sbírána. Ovšem patrně se z ní nejedly kořeny, jako je tomu dnes, ale pouze natě.
A co myslíte, znali první zemědělci také nějaká ochucovadla? Samozřejmě! Med od divokých včel byl sbírán již od paleolitu, se solí z přímořských oblastí se od neolitu obchodovalo a koření, jako je kmín, řeřicha, planá majoránka, máta či merlík u nás rostlo běžně.
A jak to tedy bylo s tou domestikací zvířat? Které druhy bychom potkali pást se u neolitických vesniček? Hlavně tura, ovce a kozy a později také prasata. Právě ovce byla úplně prvním zvířetem, které bylo na Předním Východě domestikováno, a to už v 9. tisíciletí př. Kr.! O něco později pak byla domestikována koza a poté i tur. Například ale kur, naše známé domácí slepice, se podařilo domestikovat až v jihovýchodní Asii a k nám se dostaly až v době bronzové. Nechyběly tedy neolitickým obyvatelům našich zemí vejce? Určitě ne, neboť ptačích vajec byl v lesích vždy dostatek. Zvířata byla chována buď v uzavřených ohradách, někdy také volněji, například na lesní pastvě.
Jen mléčné výrobky museli ještě lidé na počátku neolitu oželet. My jsme dnes zvyklí, že krávy i kozy dávají mléko každý den. Původně však měly mléko, mateřské mléko, pouze v tu dobu, kdy měly mladé. Člověk musel tedy krávy, kozy i ovce postupně naučit dávat mléko stále, a to postupným pokračováním v dojení i po odstavení mláďat. Je pravděpodobné, že s využíváním mléka se začalo již v neolitu, pravidelné dojení je však doloženo až pro období eneolitu.
A stejně jako se sběrem, ani lov nebyl zcela opuštěn. Lesní zvířata sloužila nejen jako zdroj kožešin, ale také jako zpestření jídelníčku. Lovili se jeleni, zajíci, bobři, pratuři, divocí koně a jistě také drobná lesní zvěř, jako například kuny. O rybolovu moc dokladů nemáme, vzhledem k blízkosti vodních toků i vesnic ho však lze předpokládat.
Jak si lidé tehdy zajistili pitný režim? Využívat mohli vodu z pramenů a studánek, pro kterou ovšem bylo nutno neustále chodit. Proto již v průběhu neolitu začali na svých sídlištích budovat studny a využívat zásob spodní vody. Je také doloženo, že byla využívána i zřídla teplé a horké vody i prameny s přítomností plynů. Nicméně čistá pitná voda byla v neolitu mnohem vzácnějším a váženějším zdrojem, nežli dnes!
Jak se potraviny v neolitu upravovaly a jaké kulinářské zázraky z nich lidé dokázali vykouzlit si však můžeme jen domýšlet. S nejvyšší pravděpodobností se pekly chlebové či ovesné placky, které jsou doloženy z nálezů z pozdějších období a jejichž výroba přetrvala v podstatě až dodnes. Jejich příprava je zcela jednoduchá, obilí se hrubě nadrtí pomocí kamenného drtidla, smíchá s vodou, případně s bylinkami či medem a položí se na rozpálené kameny, do popela či na rozpálenou stěnu hliněné pece. Tento recept rozhodně stojí za vyzkoušení, připravit si jej můžete jak v pohodlí domova, tak i venku u ohně.
Připravili jsme pro Vás přehledný návod na výrobu chlebových placek! Zkuste si je upéct a ochutnat tak neolitickou kuchyni!
Dále se předpokládá konzumace všech možných kaší, ať už obilných či luštěninových, naslano i nasladko (i když tyto pojmy a chutě dnes jistě mají úplně jiný rozměr, než v pravěku). Listy a natě zeleniny byly konzumovány určitě syrové i po tepelné úpravě, například rozvařením. Stejně tak mohlo být nakládáno s ovocem. Maso se patrně klasicky peklo, vařilo či připravovalo v horkých kamenech. Možná bychom byli překvapení, jaké varianty chutí a pokrmů dokázali první zemědělci vymyslet!
Nesmíme ale zapomínat na to, že ač měli první zemědělci poměrně pestrou kuchyni, jídlo pro ně stále zůstávalo ceněnou součástí života, kterou si museli tak pracně vydobýt a které si vážili. Vezměme si z nich příklad, zkusme na naše potraviny pohlížet stejně a neplýtvejme jimi!
Mgr. Veronika Mikešová