Jak se tenkrát pohřbívalo?
V období neolitu se na našem území poprvé setkáváme s větším množstvím hrobů a prvními pohřebišti oddělenými od sídelního prostoru. Pohřební ritus začíná jevit známky určitých pravidel, nicméně počet objevených hrobů je vůči množství dokladů o sídlení stále velmi nízký. I když zohledníme fakt, že část hrobů se nemusela dochovat, nezbývá než připustit, že s lidskými ostatky bylo ve velké míře naloženo způsobem archeologicky nezjistitelným.
Až donedávna bylo pro kulturu s lineární keramikou u nás doloženo pouze pohřbívání inhumací (pohřby nespálených těl do země, tedy kostrové hroby), avšak v roce 1998 byl objeven dětský žárový hrob v Liticích u Plzně z pozdní fáze trvání této kultury. Po roce 2004 bylo odkryto birituální pohřebiště v Kralicích na Hané s převahou žárových hrobů (68 žárových a 11 kostrových). Největším známým pohřebištěm zůstávají Vedrovice na Moravě, kde bylo prozkoumáno téměř 100 kostrových hrobů. V Čechách nebylo větší oddělené pohřebiště dosud nalezeno, pouze skupiny hrobů či jednotlivé hroby přímo v areálu sídlišť.
V případě převládajícího kostrového ritu byli zemřelí pohřbíváni ve skrčené poloze, většinou spíše na levém boku s hlavou orientovanou nejčastěji k východu (v orientaci těla však zřejmě panovala značná volnost). Většinou se jednalo o prosté hrobové jámy vyhloubené do země, ve Vedrovicích oválného tvaru, přičemž v některých zemřelí spočívali na kamenných deskách. V nadpoloviční většině případů nacházíme v hrobech milodary. Nejčastěji byly vkládány keramické nádoby, dále kamenné nástroje (broušené kopytovité klíny nebo štípaná industrie, vzácněji brousky, zrnotěrky) nebo různé ozdoby ze schránek měkkýšů, kančích klů, jeleních grandlí, někdy též červené barvivo. Přítomnost některých ozdob, např. vzácných spondylových opaskových zápon bývá brána jako důkaz, že neolitici byli pohřbíváni oblečení. Hrobová výbava se lišila v závislosti na pohlaví, věku a také společenském postavení zemřelého. Mezi typicky mužské hrobové přídavky patří zejména kamenná broušená industrie, spondylové zápony a kančí kly. Ženské hroby vyloženě specifické milodary nevykazují. Rozdíly v pohlaví dětí byly, zdá se, většinou shodně reflektovány v pohřebním ritu, jako je tomu u dospělých jedinců. Nejčastější jsou hroby jedné osoby, ale existují i vícečetné hroby. Známe například několik společných hrobů žen (matek) s novorozenými dětmi, kde velmi pravděpodobně došlo k úmrtí při porodu.
Co se týče žárových hrobů doložených v Kralicích, šlo ve většině případů o plytkou jamku kruhového půdorysu o průměru 30-80 cm, která kromě spálených kostí obsahovala maximálně několik drobných keramických střepů či broušenou industrii. Hrobů větších rozměrů bylo podstatně méně, zároveň měly bohatší výbavu s většími zlomky keramiky nebo výjimečně i celými nádobami. Zesnulí byli zpopelněni s osobními věcmi i milodary, což se projevilo na špatném dochování předmětů.
Lidské pozůstatky jsou v prostoru sídlišť nacházeny jak v regulérních hrobových jamách, tak i v sídlištních objektech, odpadních či stavebních jámách, obilných silech. Zvláštní skupinu tvoří dětské hroby nalezené u obydlí nebo přímo v nich, příkladem mohou být dětské kostry objevené na sídlišti ve Vedrovicích na Moravě. Silo 124 z Třebestovic se stalo hromadným hrobem pěti až šesti nedospělých jedinců, podle shodného stavu zachovalosti s největší pravděpodobností současně pohřbených. Podle antropologického rozboru by mohlo jít o sourozence, příčina jejich úmrtí je však nejasná. Mohlo jít o následky otravy či infekční choroby, ale nelze vyloučit ani násilnou smrt.
Zemřelí mohou být na sídlištích uloženi s milodary, ale časté jsou i případy nepietně pohozených koster, jejich částí nebo pouhých izolovaných kostí, někdy se stopami násilných zásahů. Pohřbívání na sídlištích je jev, který se táhne celým pravěkem, jednotné vysvětlení pro něj zatím nemáme. Ojediněle byly hroby či lidské pozůstatky objeveny i v jeskyních, např. dětský hrob v jeskyni Martin u Tetína s poměrně bohatou výbavou.
Mgr. Lucie Vélová
Chcete vědět více? Podívejte se do těchto publikací:
Ondruš, V. 1972: Dětské pohřby na neolitickém sídlišti ve Vedrovicích, Časopis moravského musea 57, 27–35.
Podborský, V. a kol. 2002: Dvě pohřebiště neolitického lidu s lineární keramikou ve Vedrovicích na Moravě. Brno.
Rulf, J. – Čtverák, V. 1997: Osídlení kultury s lineární keramikou a sídlištní pohřby v Třebestovicích, okr. Nymburk. In: Archeologie ve středních Čechách 1, 35–71.
Šmíd, M. 2012: Kostrové a žárové pohřebiště kultury s lineární keramikou v Kralicích na Hané, střední Morava. Pravěk Supplementum 25.
Zápotocká, M. 1998: Bestattungsritus des BöhmischenNeolithikums (5300-4200 B.C.). Praha.