Jak se tenkrát přemýšlelo?
Jak první zemědělci přemýšleli, už asi nikdy nezjistíme, ač bychom chtěli, nicméně nad jejich možnými myšlenkovými pochody můžeme alespoň uvažovat na základě archeologických artefaktů. Mohou nám však předměty vůbec něco prozradit o tak sofistikovaném zařízení, jakým je lidská mysl?
Projevy abstraktního myšlení, promítnuté do umění či pohřbívání, můžeme pozorovat již u lovců a sběračů od paleolitu. Naplno však lidé svůj intelektuální potenciál začali využívat právě až s příchodem neolitu, kdy své myšlení rozvinuli do té míry, že jeho stopy můžeme sledovat ještě v současných náboženských a filozofických představách. Přechod k usedlému způsobu života založeném na zemědělství zformoval společnost, která již chápala přirozené reprodukční cykly, dokázala je ovládnout a pojala vztah člověka a přírody zcela jinak, než v období minulém. A mnohé z tohoto neolitického chápání světa máme v sobě dodnes. Zkuste se nyní zamyslet a odhadnout, co spojuje naši mysl s myslí prvních zemědělců! 
Ačkoli je dnes většina společnosti nastavená na chápání života jako lineárního procesu vedoucího od narození ke smrti, v obecné rovině vnímáme čas stále cyklicky, v opakujících se periodách. S přicházejícím podzimem na nás padá melancholie a pocit, že se něco končí, s jarem zase pociťujeme zrod nového života, každý rok znovu a znovu. Tyto vjemy mají své kořeny jistě již v neolitu, kdy byl zemědělský cyklus vázaný na roční období jedním z nejdůležitějších aspektů lidského chápání světa. Stejně tak se na mnoha místech ještě dnes oslavují dožínky, slunovrat či příchod jara, ač pro naši společnost již nejsou těmi nejhlavnějšími mezníky. V neolitu a celém pravěku i středověku však těmito mezníky byly a tak lze předpokládat, že tyto tradice zakořenily v naší společnosti právě již před mnoha tisíci lety.
Není také pochyb o tom, že na počátku neolitu došlo ke změně ve vztahu k mrtvým. Lovci a sběrači své mrtvé také někdy pohřbívali, v neolitu se však rozvinul společný zvyk ukládat zemřelé ve skrčené poloze (je možné, že by to byl odkaz na polohu embrya v děloze, symbol návratu do lůna přírody? či vyjádření přirozené polohy ve spánku?) do často oddělených pohřebních areálů. V obecné rovině jsou tak dnešní hřbitovy jedním z odkazů, které nám zanechali první zemědělci, protože způsob ukládání mrtvých pod zem, ať už nespálených či spálených, na předem určené místo spolu s jejich osobními předměty, se od té doby téměř neproměnil!
Někteří archeologové označují tyto neolitické změny jako revoluci symbolů. Symboly totiž můžeme hledat v neolitu téměř všude. Ať už ve způsobu pohřbívání, variabilitě ženských i mužských šperků, antropomorfních soškách či na keramice. Právě ta je poměrně zajímavým, ovšem těžko rozluštitelným zdrojem mnoha různých vyobrazení, ve kterých často archeologové hledají projevy kultu. Výzdoba nejstarší neolitické keramiky u nás, tzv. lineární keramiky, je plná spirál a oblých i rovných linií, které jistě v dané době měly své opodstatnění, ale které my dnes již nejsme schopni rozluštit. Co se však archeologové snaží interpretovat, jsou symboly, objevující se na dnech nádob. Z vnitřní i vnější strany den misek se objevují motivy různě tvarovaných čtyřramenných křížů či spirál, jejichž smysl je hledán v systému rodové a rodinné organizace.
Ta jistě nebyla matriarchální a později patriarchální, jak si mnozí pamatujeme ze starších učebnic dějepisu. Ženy a plodnost byly jistě ctěny, dokonce je předpokládána matrilinearita, tedy odvozování rodu po ženské linii, nicméně dříve uváděná „nadvláda“ žen či pozdější mužů byla již dávno vyvrácena. Základem staroneolitické společnosti pak byla jednogenerační, nejvýše dvougenerační rodina, která fungovala po stránce hospodářské nejspíše zcela samostatně. Mezi jednotlivými rodinami nebyly ani velké sociální rozdíly, spíše bychom mezi nimi našly jedince, kteří měli výjimečnější postavení díky osobním zásluhám či dovednostem.
A co náboženství? V co asi první zemědělci věřili? To je opět otázka, na kterou nám archeologické prameny z tohoto období nedávají odpověď. Z hlediska zemědělské podstaty společnosti lze předpokládat, že roli v duchovním životě neolitiků hrály přírodní prvky, jako slunce či déšť a s nimi mohly pravděpodobně být spjaty i konkrétní kulty. Předpokládán je také kult plodnosti a v souvislosti s pohřby i kult uctívání mrtvých předků. Ostatně toto jsou rituální motivy, které zůstaly v naší civilizaci po celém světě dodnes. Někdy také nalézáme na keramice prvky zoomorfní plastiky, tedy například růžky nebo náznaky zvířecích hlaviček, případně zoomorfní či antropomorfní rytiny (přičemž někdy těžko rozlišit, zda se jedná o zpodobení postavy lidské či zvířecí). Vzácně se z tohoto období dochovaly také antropomorfní, tedy lidské sošky, jejichž smysl a okolnosti vzniku nám však opět zůstávají utajeny. Mohly to být skutečně rituální předměty, stejně tak umělecká díla či dětské hračky. Zatím tedy můžeme jen doufat, že v budoucnu se archeologům podaří najít další vodítka k poznání neolitické mysli a poodhalit ji mnohem více…