- Agrios – pojem, vyjadřující veškerý prostor mimo bezpečné a známé prostředí neolitické vesnice („domus“ vs. „agrios“).
- Akulturace – přijetí či přejímání odlišných kulturních vzorců, které se stávají součástí původní (přijímající) kultury
- Antropologie – v širším slova smyslu věda o člověku obecně, u nás pojem vnímám jako fyzická antropologie zabývající se tělesnými vlastnostmi a znaky lidí a jejich vývojem v minulosti
- Antropomorfní – zpodobňující lidské tělo nebo jeho část, v celém pravěku se objevují antropomorfní plastiky a výzdobné motivy na keramice a kostěných i kovových předmětech
- Archeobotanika – obor zabývající se zbytky rostlin z archeologických nalezišť a jejich vztahem k lidem v minulosti
- Archeozoologie – obor zabývající se pravěkými zvířaty a jejich vztahu k minulému člověku
- Artefakt – movitý předmět záměrně vyrobený člověkem, výroba artefaktů odlišuje člověka od zvířat, první artefakty vznikaly již v paleolitu (kamenné pěstní klíny)
- Broušená industrie – kamenné nástroje, vzniklé technikou povrchového opracování, používá se od neolitu do starší doby bronzové
- Demická difúze – šíření inovací a nových myšlenek prostřednictvím přesunu obyvatel do nových oblastí
- Dlouhý dům – zvláštní forma domu, u něhož délka nejméně dvojnásobně převažuje nad šířkou, objevuje se od neolitu do doby bronzové, patrně kolektivní obydlí skupiny lidí spojených rodinnými či rodovými svazky
- Domestikace – proces vyčlenění některých živočišných druhů z přirozeného prostředí i vývoje a jejich postupné přizpůsobení potřebám lidského hospodářství, probíhala už od paleolitu (domestikace psa), v neolitu pak domestikovány ovce, kozy, skot, prasata, v eneolitu kůň, v době bronzové u nás kur, domestikovány byly i zemědělské plodiny
- Domus – pojem vyjadřující známé a bezpečné prostředí neolitické vesnice, domov („domus“ vs. „agrios“).
- Ekofakt – přírodní předmět nezáměrně pozměněný činností člověka, nález pozůstatků živých organismů, umožňující odborníkům vytvořit si představu o přírodním prostředí zkoumaného místa, např. semena využívaných plodin, kosti zvířat ...
- Eneolit – pozdní doba kamenná, následuje po neolitu, období od pol. 5. tis. do počátku 2. tis. př. Kr., objevuje se první kov - měď, kolo, vůz, křížová orba a další technologické inovace
- Hliník – sídlištní jáma, ze které byla získávána hlína na výrobu keramiky či na omaz stěn domů
- Kostrový hrob – archeologický pozůstatek pohřbení nespáleného těla do země, doložený na našem území od mladšího paleolitu, až do konce doby bronzové nejběžnější skrčená poloha těla na boku (v různých kulturách různá orientace i volba levého či pravého boku), od doby halštatské běžná poloha kostry na zádech
- Kulturní difúze – šíření inovací a nových myšlenek prostřednictvím přebírání nových způsobů domácím obyvatelstvem
- Kůlová (sloupová) jáma – archeologický objekt, vzniklý zaplněním jámy v místě, kde původně stával kůl či sloup, jenž byl součástí stavební konstrukce
- Lineární keramika – keramika zdobená spirálami a liniemi, vyráběná ve starším neolitu (5 600-4 950 př. Kr.) na území střední Evropy
- Matrilinearita – společenské uspořádání, kdy se rod odvozuje od matky
- Mezolit – střední doba kamenná, přechod od paleolitu k neolitu, u nás 8. - 6. tis. př. Kr., jedno z nejméně prozkoumaných období pravěku, lovecko-sběračská společnost se v jeho závěru už zčásti překrývá s nástupem osídlení výrobního, zemědělského hospodářství a civilizace neolitu
- Neolit – mladší doba kamenná, období nástupu zemědělské civilizace, která poté u nás určuje charakter obživy obyvatelstva až do novověku, civilizace založena na nové výrobní formě hospodářství, zrozené v předchozích tisíciletích na Předním východě a zásadně měnící dosavadní lovecko-sběračský způsob života a obživy - především díky domestikaci některých rostlinných a živočišných druhů
- Neolitická evoluce – postupné šíření neolitu z oblastí Úrodného půlměsíce směrem na severozápad do Evropy (viz kulturní a demická difúze)
- Neolitická revoluce – starý termín, který prvně v roce 1936 použil archeolog Gordon Vere Childe, označuje počátek neolitu jako rychlý společenský přerod, tato teorie již byla archeology popřena
- Neolitický balíček – souhrn technologických, výrobních a kulturních inovací, které se objevují v období neolitu; k neolitickému balíčku patří zejména výroba kamenných nástrojů broušením, tkaní, výroba keramiky, budování stálých sídel, chov domestikovaných zvířat, cílené pěstování kulturních rostlin, žďáření lesa k docílení větších výnosů půdy, své kořeny mají však některé inovace již v paleolitu a mezolitu
- Neolitizace – proces šíření neolitu, viz pojmy kulturní a demická difúze
- Paleogenetika – věda, zabývající se genetikou minulých populací
- Palynologie – nauka o pylech, v archeologii využívána k poznávání přírodního prostředí v určitém období minulosti - pylová zrna se mohou zachovávat tisíce let a díky jejich studiu jsou vědci schopni určit nejen jak vypadalo přírodní prostředí dané lokality v daném období, ale při zachovalých souvrstvích také jak se krajina v daném místě vyvíjela
- Sedentarizace – usazení se lidstva v trvalých sídlech, v podstatě domestikace člověka sebou samým
- Spondylový šperk – řezané a broušením či leštěním upravované ozdoby z dvojdílných silnostěnných bělavých lastur středomořského, zejména egejského mlže Spondylus gaederopus, přinášených neolitickými zemědělci od JV z Podunají, typický šperk pro starší neolit
- Štípaná industrie – skupina artefaktů vyrobených z hlíz či valounů a zlomků štěpných hornin, především silicitů (pazourku, křemence, rohovce, buližníku, chalcedonu, jaspisu, křemene, radiolaritu, obsidiánu), výchozí kus suroviny se užitím a případnou předvýrobní úpravou mění v jádro, od něhož se štípáním oddělují úštěpy, resp. čepele, vyráběna od paleolitu, ve starší době bronzové pak její funkce v podstatě končí
- Úrodný půlměsíc – oblast, označující území dnešního Iráku, Sýrie, Libanonu, Jordánska a Izraele, někdy i Egypta a Turecka, zde mají kořeny neolitické kultury a počátky zemědělství
- Zoomorfní – zpodobňující zvířecí tělo nebo jeho část