Hadovitá spona
Inventární číslo Národního muzea: H1-16217
Mgr. Viktoria Čisťaková
(Národní muzeum)
Na poli na okraji obce Dražejovice (okr. Strakonice) v roce 1868 místní řemeslník a milovník vlastivědy František Mikeš nalezl bronzovou ozdobu, která byla posléze identifikována jako halštatská hadovitá spona. Jak uvádějí Památky archeologické, František Mikeš prostřednictvím okresního tajemníka A. Č. Ludikara předal tento vzácný nález Archeologickému sboru Národního muzea.
Spona chronologicky spadá do starší doby železné, pro kterou používáme odborný termín doba halštatská. Jde o pojmenování odvozené od významného naleziště u městečka Hallstatt v Rakousku. Samotná lokalita Hallstatt je ukázkovým příkladem rozsáhlého sídliště, jehož obyvatelstvo vděčilo za svou prosperitu obchodu se solí. Sůl jako významná obchodní komodita přinášela nejen bohatství a blahobyt, ale vytvořila výjimečně dobré podmínky pro přirozenou konzervaci organických nálezů: dřevěné zemědělské nástroje a nářadí, soubor textilního materiálu a v neposlední řadě dřevěné stavební konstrukce.
I přes to, že v porovnání s bohatými nálezy z Rakouska, Německa a severní Itálie se nám může oblast České kotliny jevit jako periferní zóna, i zde můžeme nacházet výjimečné nálezy. Naše „hadovitá“ spona je datována do doby mezi lety 600-550 a je ukázkovým příkladem importovaného zboží ze severoitalských dílen. Spona se vyznačuje sofistikovaně prohnutým lučíkem, zdobnou terčovitou destičkou a jemnou rytou výzdobou. Spony (fibuly) byly důležitou součásti každodenního a slavnostního kroje, kde se používaly ke spínaní svrchního oblečení (například peplu), rozparku na halenách nebo pláště. Oproti době bronzové nebo mladší době železné (laténské) spony a jehlice doby halštatské nepatří k příliš frekventovaným nálezů (a to jak ve funerálním, tak i v sídlištním kontextu). Hadovitá spona se poměrně hojně objevuje ve středodunajské oblasti, na území Čech se s ní setkáváme jen velmi vzácně a v dnešní době můžeme jmenovat jen pár lokalit (Týnec nad Labem, Milínov-Javor).
V době halštatské do Čech vedlo několik obchodních cest spojujících severní Evropu a oblast dnešního Balkánu a sever Itálie. Z dalekého severu se dovážel jantar, který se objevuje i v českém kontextu, a z jihovýchodu k nám putovalo různorodé luxusní zboží: bronzové mísy, kotlíky s křížovými atašemi, cisty a situly (specifické tvary bronzových nádob), bronzová spínadla (hadovité, dračí nebo loďkovité spony) a skleněné korálky. Určité předměty (keramika, bronzové nádoby a šperky) se dovážely také ze středodunajské oblasti.
Jak je vidět, máme zde nejen ukázku řemeslné zručnosti halštatských mistrů nebo součást halštatského kroje, ale hlavně svědectví obchodních a kulturních kontaktů ve starší době železné. Střední Evropa, stejně jako v dnešní době, nikdy nebyla uzavřeným prostorem; její odlehlé kouty byly spojovány dálkovými obchodními cestami, po kterých putovalo luxusní zboží, otroci a v neposlední řadě i kulturní vlivy antické kultury.