Příběh džbánu s rohatým uchem
Inventární číslo Národního muzea: H1-550001
Bc. Judita Korteová
(Ústav pro archeologii FF UK, Archeologický ústav AV ČR)
Na katastru Dřetovic u Kladna bylo při obdělávání půdy ve 30. letech narušeno sídliště a tři hroby v kamenných skříňkách, datované do středoeneolitické badenské kultury. Mezi objevenými předměty byl také džbán s vysokým uchem zvláštního tvaru. Tyto nádoby jsou typické pro střední eneolit, tedy období asi mezi lety 3400 a 2800 př. Kr. Už od 19. století byla takto tvarovaná ucha označována latinským termínem ansa lunata, tedy „měsíční ucha“, protože některým badatelům připomínala ležící srpek měsíce. Významu této zvláštní „ozdoby“ ale spíše odpovídá druhé historické označení, a to ansa cornuta, tedy „ucha rohatá“.
Podobné nádoby pravděpodobně poukazují na vzrůstající význam hovězího dobytka v eneolitu. Právě od tohoto období byla totiž zvířata využívána na tažnou sílu, ať už při orbě nebo při zápřahu do vozu, což dokládají stopy na kostech (především rozích) zvířat, brázdy po orbě či vyjeté koleje vozů skryté pod mohylami nebo nálezy částí vozů a oradel v oblastech, kde se zachovaly předměty ze dřeva. Zdá se, že ve stejné době se začala vyvíjet také mléčná produkce, kterou dokládají nálezy keramických cedníků na výrobu tvarohu a sýrů nebo věková struktura tehdejších stád dobytka, rekonstruovaná podle nálezů zvířecích kostí (na tah i získávání mléka se hodila zvířata starší, zatímco mladí jedinci by svědčili spíše o chovu na maso). O symbolickém postavení dobytka svědčí sošky zapřažených býčků či pohřby dobytčat.
Ekonomický význam dobytka ovlivnil i vývoj společnosti, i když za společenskými změnami jistě nestál jen rozvoj hospodářství. Nový způsob obdělávání polí a chov dobytka vyžadovaly větší plochy půdy, takže se postupně začala proměňovat struktura komunit i způsoby jejich sídlení. Neolitické vesnice z několika dlouhých domů, obývaných tzv. velkorodinou, nahradily rozptýlené osady s menšími stavbami, v nichž každá rodina hospodařila sama. Vynález vozu umožňoval rychlé přesuny na velké vzdálenosti, což vyvolalo intenzivnější kontakty mezi jednotlivými oblastmi, rozvoj směny a zrychlený kulturní vývoj. Všechny tyto trendy se výrazně projevily v následující době bronzové.
Vlastnictví dobytka se stalo prestižní záležitostí a symbolem bohatství. Potřeba větších ploch půdy však také vedla ke zvýšenému napětí ve společnosti a bojům o území. Od eneolitu proto stoupl význam mužů, jakožto majitelů stád a bojovníků. Válečnickou kulturu odráží větší množství zbraní a odznaků moci a doklady picích rituálů, při nichž mohli bojovníci používat právě i rohaté džbánky.