Římské kovové nádoby z pohřebiště v Dobřichově-Pičhoře
Ve výbavách žárových hrobů z pičhorského pohřebiště známe celou řadu bronzových-mosazných nádob, které byly vyrobeny v Římské říši. Vzácnější pak jsou části stříbrných pohárů, které obsahují některé z pohřbů. Tato kolekce archeologických památek, uložených dnes v Národním muzeu, přitahovala zájem badatelů již od doby objevu pohřebiště. Jedná se totiž o velmi zajímavé a někdy i kvalitní umělecké kousky.
Svízele a cíle současného bádání v několika řádcích
Na úvod našeho povídání přiblížíme hlavní okruhy současného výzkumu římských kovových nádob na území barbarika a pokusíme se je rámcově charakterizovat. Archeologové se při zpracování antické toreutiky na území Velké Germánie soustředí především na to, jakým způsobem se římské zboží dostalo za hranici říše a kdy bylo uloženo do hrobu. K palčivým problémům patří také hledání výrobních center popisovaného zboží na území Itálie a římských provincií. Neméně důležité je hledání významu těchto předmětů v barbarské (germánské) společnosti. S tím souvisí také rozdíl v zastoupení jednotlivých druhů nádob v obou světech – na jihu v římském a na severovýchodě v barbarském. Cílem tradičního směru klasické archeologie (archeologie studující kulturu antických, převážně středomořských civilizací) je také studium uměleckého ztvárnění dekoru, jeho význam a vztah k dalším kategoriím uměleckého řemesla, sochařství a malířství.
Římské kovové nádoby představují v archeologické terminologii importované zboží – „importy“. Jedná se o nálezy, které se dostaly k barbarům obchodem, darem, kořistí a které mohly být také součástí výbavy pomocných sborů složených z barbarských bojovníků. Archeolog při hodnocení toho kterého předmětu musí vzít v potaz všechny výše uvedené cesty. Při interpretaci si může pomoci srovnáním s nálezy z jiných částí neřímského světa a také s územím impéria. Otázka doby uložení konkrétní nádoby do hrobu je řešena podle několika klíčů. Leckdy nám mohou pomoci kolky dílen – firem, které zboží v říši produkovaly a u nichž máme díky poznatkům z krajů jižně Dunaje a Rýna stanovenou rámcovou dobu provozu. Nezanedbatelný význam má i srovnání s dalšími hrobovými přílohami, např. sponami, součástmi opasků, atd. Zásadní je srovnání s římskými lokalitami, kde se kovové nádoby v ideálních případech vyskytují v dobře datovaných archeologických kontextech, o jejichž stáří víme více např. díky mincím a zprávám z písemných pramenů. Značné těžkosti archeologům způsobuje případné opožděné ukládání především luxusnějších nádob do barbarských hrobů. Co si pod tímto fenoménem představit? V některých případech honosné kovové nádoby nebyly součástí pohřbu prvního majitele a mohly být dále děděny a předávány nebo byly součástí rodinných pokladů. Z uvedeného vyplývá, že studium této skupiny materiálu je velmi komplikované. Toto konstatování podtrhuje problém s lokalizací dílen na území Itálie a provincií. Místa výroby kovových nádob se totiž hledají velmi těžko. Jistou pomůckou může být tzv. kartografická metoda, díky níž dokážeme rozlišit jednotlivá ohniska výskytu. Tento přístup byl však nedávno částečně zpochybněn. Centra rozšíření mohou totiž ukazovat na odběratele a ne vždy na místní výrobu. Značný význam mají také nové nálezy zajištěné detektory kovů, které mohou do značné míry pozměnit starší úvahy o střediscích výroby konkrétních typů. Jednoznačným dokladem jsou však objevy dílen, včetně souborů odlévacích forem - kadlubů. Pomůckou mohou také být epigrafické prameny (nápisy), podle kterých lze příležitostně ověřit regiony, kde působily rody řemeslníků specializujících se na výrobu nádob a jejich propuštěnci.
Importovaným nádobám připisují různé skupiny badatelů odlišné významy v barbarské společnosti. Shrňme tedy ty nejdůležitější. Jeden z „táborů“ v nich vidí snahu místní elity po napodobení římského životního způsobu života, přičemž toto imitatio imperii může být značně zjednodušené, barbarizované. Dobrým příkladem je výběr pouze některých druhů a sad nádob a nepochopení pravidel slavnostního římského stolování, tak jak jej známe na základě nálezů z římského území. Je tedy představitelné, že nádoby v pojednávaných kombinacích jsou cíleně vybírané sady odpovídající nárokům barbarské elity. Jistě lze tento zájem o římské výrobky vysvětlit snahou vlastní prezentace a také vyjádřením životního stylu. Leckdy jsou také součástí pohřebních výbav nádoby, které se hojně vyskytují v kontextech, jež souvisejí s římským vojskem, což by mohlo poukazovat na sepjetí některých skupin barbarské společnosti s římským vojenským světem. Podle jednoho z dalších přístupů si barbaři cenili kovových nádob pro jejich cizokrajnost, avšak nevyužívali je tak, jak bylo zvykem v Římě. Jednoznačného řešení se tak nejspíše nedočkáme, ani to není naším cílem. Nesmíme totiž zapomínat na časové a regionální odlišnosti. Vždyť to, co platí pro českou kotlinu v době krále Marobuda, nemusí platit např. pro střední Německo druhé poloviny 3. století, kde kovové nádoby často sloužily např. jako zásoba kvalitního kovu. Pojďme se však nyní podívat na nejzajímavější nálezy z Dobřichova-Pičhory.
Vědra, pánve a poháry z Dobřichova-Pičhory
Dnes již k takřka legendárním předmětům z pohřebiště patří ataše (poutko) v podobě mainady (jedné ze souputnic boha Dionýsa a jeho satyrů) ze situlovitého vědra typu Eggers 24 ze žárového hrobu V. Jedná se o kus, pro který jen velmi obtížně budeme hledat přesné paralely. Právě toto zjištění nás upozorňuje na jeho ranou dobu výroby, pozdější ataše jsou již častěji fabrikovány více sériově. Volba dionýsovské symboliky není náhodná a podobně jako u stříbrného ucha poháru ve tvaru hlavy starého kozla z hrobu 147 poukazuje na možné sepjetí těchto nádob s konzumací vína. Již zmíněný hrob V je zajímavý z více hledisek. Především patří k jedněm z nejbohatších na pohřebišti, což je typický jev období, které je archeology nazýváno jako „horizont Marobudovy říše“. Jak již upozornil E. Droberjar, právě v tomto úseku doby římské jsou na našem území nejbohatší žárové hroby. Svůj význam má i přítomnost zbraní, především meče. Podle závěrů německého archeologa H. Steuera je výskyt mečů v žárových hrobech často provázán s přítomností kovových nádob. Typickými artefakty pro popisované období jsou pánve typu Eggers 131, jejichž držadla jsou zdobena hlavičkami vodních ptáků a zobrazením thyrsu (Dionýsova hůl zakončená piniovou šiškou). Známe je z celé řady hrobů na pohřebišti - zmiňme např. hrob V, VI, 148 a další.
Ze stříbrných nádob vyniknou vedle již zmíněného ucha zlomky ze stříbrných pohárů. Jedná se o fragmenty nožky a okrajů z hrobů II a III. Tyto předměty mohly být vyrobeny ještě v pozdně republikánském období, u některých nelze však vyloučit ani augustovské stáří. Původ dobřichovských a podobně i holubických stříbrných nádob hledáme v Itálii. Do hrobů se však dostaly až v době Marobudově. Nálezy ze žárových hrobů v Dobřichově-Pičhoře a Holubicích lze tak bezesporu spojit s mocenským centrem Marobudovy říše. Drahocenné stříbrné nádoby mohly být dopraveny na území tohoto kmenového svazu jako dary určené pro Marobudovy přední družiníky. V případě stříbrných památek uvažujeme spíše o diplomatických darech než o obchodním artiklu. V antickém světě ceněné stříbrné nádobí pravděpodobně symbolizovalo „nejlepší přátelské“ zájmy císařského dvora s velmoži Marobudovy říše. Dary určené pro přední muže byly společně s dalšími římskými výrobky prostředky římské zahraniční politiky, která před Tiberiovým vpádem měla oficiálně přátelský charakter.
Výše uvedené poznámky ukazují na důležitost pohřebiště v Dobřichově-Pičhoře. Zajištěné nálezy podtrhují jeho význam v první čtvrtině 1. století n. l. Koncentrace římských výrobků na této nekropoli umožňuje úvahy o jeho specifickém postavení v rámci středních Čech. Římské importy uložené do hrobů byly získávány obchodem a nezanedbatelnou roli hrálo i předávání diplomatických darů mezi barbarskou elitou a římskou administrativou.
Pro ty, co chtějí vědět více:
Droberjar, E. 2007: "Veteres illic Sueborum praedae et nostris e provinciis lixae ac negotiatores reperti..." (Tacitus, Annales II,62,3). K interpretaci římských importů u českých Svébů v době Marobudově. In: Droberjar, E. – Chvojka, O. (edd.): Archeologie barbarů 2006. Sborník příspěvků z II. protohistorické konference. Archeologické výzkumy v jižních Čechách suppl. 3. sv. 1. České Budějovice, 41-91.
Karasová, Z. 1998: Die römischen Bronzegefässe in Böhmen. Fontes Archaeologici Pragenses 22. Pragae.
Steuer, H. 1994: Archäologie und germanische Sozialgeschichte – Forschungstendenzen in den 1990er Jahren. In: K. Düwel (Hrsg.): Runische Schriftkultur in kontinental-skandinavischer und -angelsächsischer Wechselbeziehung: internationales Symposium in der Werner-Reimers-Stiftung vom 24. – 27. Juni 1992 in Bad Homburg. Berlin-New York, 10-55.