Jak se tenkrát pracovalo
Vydejte se s námi do všedního života neolitického lidu a objevte jejich svět prostřednictvím artefaktů!
První zemědělci dokázali krajinu kolem sebe nejen využívat, ale také měnit. Nejistý výsledek lovu a sběru byl nahrazen přivedením zdrojů potravy do blízkosti lidských obydlí, a tak se většina prací, které člověk během dne vykonával, odehrávala v okolí domu.
Na našem území se kultura prvních zemědělců projevila už jako plně zformovaná neolitickou evolucí. Od prvních společenských změn na Předním východě trvalo asi dvě tisíciletí, než se změny dostaly k nám. Víte, jaké inovace stály na jejich konci? (viz sekce Na počátku našich věků)
O každodenní práci prvních zemědělců se archeologové nejvíce dozvídají prostřednictvím artefaktů. Kámen, kost či hlína přeměněná lidskou rukou do žádané podoby provází člověka už od paleolitu. Také většina technologií (např. zpracování kamene, vypalování hlíny) byla známa již lovecko-sběračským společnostem. Ale až použití známých materiálů novým způsobem bylo pro neolit typické.
Pracovní náplní života prvních zemědělců bylo získávání obživy chovem dobytka a pěstováním plodin. V průběhu roku bylo nutné vykonat různé práce - od přípravy půdy, osévání, sklizně, mlácení, uskladnění úrody až po zajištění pastvy pro dobytek a zásob píce na zimu. Změna se pro společnost ukázala jistější cestou obstarávání potravy a usazení člověka přineslo mnoho výhod, proto i když výnosy kolísaly, stal se tento způsob obživy výhodnější. Vyžadoval také vyšší nároky na hospodaření se zásobami.
K tomu, aby byla komunita soběstačná, bylo nezbytné část z každoroční sklizně obilí ponechat na příští osev. Zrno se ukládalo do tzv. zásobních či obilních jam vykopaných v zemi, hlubokých až dva metry a vystlaných slámou. Plnily se až po hrdlo, které se poté ucpalo plevy, zasypalo a zamazalo hlínou. Takto uskladněná zrna vydržela až několik let.
Z nálezů zvířecích kostí při výzkumech neolitických sídlišť lze dobře rozpoznat, která zvířata chovali a konzumovali - nejčastěji skot, prasata, ovce, kozy. Mezi nálezy se objevují také kosti psa, který provázel člověka už od mezolitu. Přesto lov ze života prvních zemědělců ze dne na den nevymizel. Na sídlištích nacházíme pozůstatky lovených jelenů, srnců, zajíců a lišek.
Práce na poli
Pole obdělávaná prvními zemědělci bychom mohli srovnávat spíše se zahrádkami či záhonky svou velikostí i jejich umístěním do blízkosti domů tak, aby je bylo možné uhlídat před spásáním zvířaty. V neolitu ještě nebyla běžná orba, a tak i kvůli tomu byla pole malá a po dlouhou dobu obdělávaná.
Vzrostlé plodiny se sklízely vytrháváním a obilí se po hrstech řezalo srpy, avšak odřezávány byly pouze klasy, aby se do sklizně dostalo co nejméně plevele. Obilnou úrodu bylo poté potřeba vydrtit a zrní vyčistit, buď ručně, nebo pražením v pecích.
Kvalita půdy mohla být zlepšována organickým odpadem, vypalováním podrostu, nebo úhorem. Nanejvýš se pole dřevěnými holemi rozrývala a ručně okopávala. Proto se v souvislosti s prvním obděláváním půdy můžeme setkat s pojmem žďárové nebo kopaničářské zemědělství.
Za jeden z nejvíce fascinujících nástrojů prvních zemědělců bývá pokládán srp. Byl vyráběn ze dřeva nebo parohu, do kterého byly zasazovány srpové čepelky z pazourku či křemence a upevňovány pomocí smůly. Čepelky ze srpu jsou dobře rozpoznatelné podle lesku, který byl způsoben křemičitany ve stvolech obilí. Dokonce podle umístění lesku na čepelce zjišťujeme, že byly vyráběny také srpy určené pro leváky.
Práce se dřevem
K nezbytným dovednostem prvních zemědělců patřila znalost práce se dřevem, kterou využili například při stavbě svých domů. K jeho opracování mohli v neolitu poprvé použít kamenné broušené nástroje, tzv. broušenou industrii, nejčastěji vyrobenou z břidlice a tvarovanou po celém povrchu pomocí pískovcových brousků do podoby tesly (sekera s vodorovným ostřím), mlatu (kladiva) a ploché sekery. Broušenou industrii využili při kácení stromů, odstraňování jejich kůry, odsekávání větví a dalších pracích se dřevem, ale mohla sloužit i jako zbraň a odznak vysokého společenského postavení. Podařilo se prokázat, že nebyla používána při zemědělských pracích, neboť nepřicházela do kontaktu s hlínou.
Metoda, která zkoumá stopy opotřebování pracovního nástroje pod zvláštním mikroskopem, se nazývá traseologie.
Základní surovina, zpravidla tvrdá hornina, nejčastěji břidlice, musela být nejdříve hrubě otlučena do polotovaru, a pokud byl požadován otvor pro topůrko, byl vyvrtán ještě před finálním broušením za pomoci rotující trubičky z bezu či kosti a písku. Teprve, když bylo dosaženo kýženého otvoru pro topůrko (nevrtané se připevňovaly k topůrku ovázáním nebo vsazením do jeho rozštěpu), byl předmět pracně upraven broušením, hlazením a leštěním do konečné podoby.
Výroba ostrých užitkových předmětů
Zatímco využití techniky broušení při výrobě kamenných nástrojů bylo v době prvních zemědělců novinkou, vytváření nejrůznějších drobnějších předmětů s ostrými hranami - nožů, škrabadel či pilek ze štípaného kamene, tzv. štípané industrie, bylo známo v mnohem větším množství už v předchozích obdobích. Surovinou na její výrobu byl známý pazourek (jde o název suroviny, ze které se štípaná industrie vyráběla, nikoli o pojmenování výrobku), ale také různé typy křemenců z domácích zdrojů. Takto vyrobené nástroje se používaly buď samostatně, nebo zasazené v dřevěných rukojetích po jednom i více kusech (např. v případě srpu), přičemž ceněno bylo zvláště ostří těchto předmětů.
Silicity glacigenních sedimentů (často označovány jako pazourek) se vyskytují v sedimentech kontinentálního ledovce, který v době největšího zalednění dosáhl až na severní hranici Čech, do oblasti rumburského, varnsdorfského, frýdlantského a broumovského výběžku. Odtud se pazourek dostával koryty řek dále na jih.
Výroba keramických nádob
Na počátku neolitu se u nás poprvé objevily nádoby z keramiky. Práce s hlínou je však mnohem starším uměním, které lidstvo znalo už v paleolitu (hliněné sošky, např. Věstonická venuše). Nejstarší keramické nádoby ze střední Evropy napodobovaly schránky z přírodních materiálů – kožené vaky, proutěné koše aj. Z jiných částí světa víme, že zemědělské společnosti neolitu nebyly nutně provázeny keramickými nádobami, naopak je doložena příprava kaší, vařeného masa a polévek na otevřeném ohni v kožených vacích nebo nádobách z březové kůry (pokud je v nádobě voda, obal se nepropálí).
Nádoby byly vyráběny technikou nálepu hliněných válečků na sebe, nebo vytahováním z jednoho kusu hmoty a pravděpodobně byly vypalovány na otevřeném ohni v jámě vyhloubené v zemi nebo možná již v hrnčířských pecích. Na našem území jsou první nádoby z keramiky charakteristické nejen svými tvary, ale také výzdobou, která se typicky skládá z rytých spirálových linií.
Poskládejte si postup výroby keramické nádoby technikou nálepu válečků!
Keramika patří k nejdůležitějším archeologickým pramenům. Podle charakteristické výzdoby nádob byly dokonce pojmenovány jednotlivé kultury vyplňující pravěká období (doba prvních zemědělců na našem území odpovídá kultuře s lineární keramikou).
Výroba textilu
Přestože se předměty z organických materiálů v našich zeměpisných šířkách zpravidla nedochovají, o existenci textilní výroby v neolitu nepochybujeme. Rostlinná vlákna se zpracovávala už od paleolitu a mezolitu, zatím však jen košíkářskými technikami nebo síťováním. Ojedinělým přímým dokladem těchto technik z našeho území jsou zbytky pletené šňůrky nalezené ve vlhkém prostředí staroneolitické studny v Mohelnici. Dokladem textilní výroby v neolitu jsou otisky na keramických nádobách, které vznikly před jejich vypálením. Obvyklý oděv se tak pravděpodobně vyráběl z vlny chovaných ovcí a lnu či konopí pěstovaného na políčkách u domů. Šití (látek či kůže) dokládají nálezy kostěných jehel.
Zkuste si podle našeho návodu vyrobit zcela jednoduché kožené boty, které mohli nosit již první zemědělci!
Od neolitu po novověk
Uspořádání tehdejší společnosti neznáme, ale zřejmě se na práci podíleli členové komunity obou pohlaví, včetně dětí. Změna charakteru získávání obživy se i přes svou náročnost ukázala pro společnost výhodnější a jistější cestou, a proto se zemědělství se uplatnilo jako základ hospodářství až do novověku.