Zemědělství a potravinářství
Mgr. Daniel Bursák
(Národní muzeum)
G. I. Caesar ve svých Zápiscích o válce galské o Germánech píše toto:
"Celý jejich život - to je lov a horlivý vojenský výcvik... Polního hospodářství si nijak zvlášť nehledí, potravou je jim většinou mléko, sýr a maso. A nikdo u nich nemá natrvalo ve vlastnictví určitou výměru orné půdy ani není majitelem pozemků - pro to zařízení uvádějí mnoho důvodů: aby z návyku trvalého usedlíka nevyměnili válečný zápal za sedlačení..." (Caesar, BG 6, 21-21).
Je pravda, že ti Germáni, se kterými měl Caesar čest se setkat na bitevních polích značně krušného období proměn střední a západní Evropy okolo poloviny 1. st. př. Kr. patrně příliš usedlí nebyli. Obraz následujících století, který skládáme především díky archeologii, pohled slavného Římana do značné míry mění.
Základem zemědělské produkce bylo polní hospodářství, ostatně stejně tomu tak bylo již tisíce let před Germány. O zemědělství nás v poslední době nejlépe informují archeobotanické analýzy, tedy různorodé laboratorní rozbory rostlinných částí (např. semen) či zrnek pylu z výplní sídlištních objektů. Pomocí těchto metod dnes víme, že na germánských polích a pastvinách rostl převážně ječmen dvouřadý a dále pšenice obecná i dvouzrnka. Další prokázané plodiny představuje proso, hrách, čočka a vikev. Poprvé v prehistorii se začínáme více setkávat s ovsem, což nám zajímavě koresponduje se zprávou dalšího Římana, Plinia Staršího, o oblibě ovesné kaše u Germánů (Hist. Nat. 18, 44). Jestli se jednalo o müsli s ovocem a medem, jak ho známe dnes, nemůžeme říci. Obilné zrno bylo po vymlácení skladováno buď v zahloubených silech, popř. v nadzemních špýcharech, pro které ale z našeho území stále hledáme doklady. Na základě dalších pramenů z Evropy předpokládat sběr a pěstování ovoce a zeleniny.
Podle nálezů ze zbytků v nádobách víme, že Germáni znali medovinu, na prvním místě ale i podle svědectví písemných pramenů stálo pivo. Předpokládáme, že ve vyšších společenských vrstvách se též konzumovalo dovážené víno.
Co se charakteru zemědělských prací týče, víme, že stejně jako už dříve v pravěku můžeme počítat s přílohovým zemědělstvím, ponechávajícím určitou část půdy v úhoru. Stejně jako již dříve v době železné bylo z luk získáváno seno pro zimní přikrmování dobytka i pro své všestranné použití jako podestýlky, popř. tepelně izolační hmoty. Pole bylo oráno dřevěnými i kovovými radlicemi, nálezy obou jsou však velmi vzácné. Stejně je tomu i s kamennými žernovy na mletí obilného zrna.
Hospodářská
zvířata
O chovu hospodářských zvířat jsme zpraveni díky zoologickým rozborům nálezů zvířecích kostí. Pro představu: největší soubor určených kostí z germánského sídliště, vykopaného u středočeských Mlékojed čítá 3 568 kostí ze 122 prozkoumaných objektů. Určil je Lubomír Peške (kdo chce vědět více, viz odkazy na konci). Když si vzpomeneme na Caesarova slova o životě Germánů, který se má skládat jen z lovu a vojenského drilu, asi nás trochu zklame realita. Divoce žijícím druhům patří pouze 3,2 % kostí. Nejčastěji jsou zastoupeny kosti hovězího dobytka, prasat a ovcí/koz (nejde zpravidla na kostech dobře rozeznat) a sem tam se dochovají i jinak značně méně odolné kosti drůbeží, natožpak rybí. Vzácněji se objeví i kosti koně. Zajímavé přitom je, že vyšší kohoutková výška - nad cca 120 cm, což je průměr u koní germánských - může ukázat na koně dovezeného z prostředí římské říše. Rybolov máme doložen jak nálezy háčků, tak i závažím k rybářským sítím.
