Bronzový meč
Inventární číslo Národního muzea: H1-111288
Bc. Lucie Hylmarová
(Ústav pro archeologii FF UK)
Bronzový meč z Platěnic typově řadíme k mečům s plochou jazykovitou rukojetí (typ Gündlingen). Jeho čepel je zdobena tenkým plastickým žebérkem na každé straně při okraji. Rukojeť – původně z organického materiálu – byla k řapu připevněna čtyřmi nýty, přičemž se zachovaly tři nýtky z bronzu, po čtvrtém zbyl pouze otvor. Odlomenou špičku meče i s nákončím pochvy již máme k dispozici pouze v kresebné dokumentaci prof. J. L. Píče. Dochovaná délka meče činí 68,6 cm. Meč náleží mladší etapě slezskoplatěnické kultury (cca 6. –7. stol. př. Kr.) halštatského období (s tradicí již od doby bronzové). Jedná se o specifickou kulturu, v rámci okruhu popelnicových polí, vázanou na oblast východních Čech. Rámcově se jedná o období starší doby železné, kterému časově odpovídají léta zhruba 800/750–400/380 př. Kr.
Bronzové i železné meče jsou v tomto časovém úseku poměrně vzácné. Ve východních Čechách bylo do dnešní doby nalezeno nejméně 10 mečů (6 bronzových a 4 železné). Často se nachází, stejně jako v našem případě, uložené v dřevěné či kožené pochvě, ze které se nám zpravidla dochová pouze kovové nákončí pochvy – nejčastěji loďkovitého tvaru. Meče byly pravděpodobně nošeny připnuté na opasku, zakončeném jednoduchou jazykovitou bronzovou záponou.
Kdo však byl onen nebožtík z hrobu č. 20 na pohřebišti v Platěnicích? Jaké bylo jeho sociální postavení v rámci společnosti? Čím se živil a jak vypadal jeho každodenní život? Jak zemřel a jak s ním bylo naloženo? Na tyto otázky není lehké odpovědět, neboť máme pouze malé množství indicií. Ačkoliv nebyl proveden antropologický rozbor spálených kosterních pozůstatků, podle hrobové výbavy, která obsahuje spíše mužské atributy, se jednalo o jedince mužského pohlaví. Součásti jezdecké výbavy, železná sekyra a bronzový meč vypovídají o bojovnickém charakteru tohoto muže. Ve své generaci mohl kupříkladu vykovávat funkci družiníka (jezdce/bojovníka) místního náčelníka. Vzhledem k tomu, že k pohřebišti v Platěnicích nemáme doložen sídelní areál, nelze si prozatím vytvořit konkrétní představu o jeho domově. Po své smrti byl muž spálen na hranici, zbytek jeho kostí byl uložen do nádoby – tzv. popelnice a spolu s bohatou výbavou byl uložen do jámy a zasypán popelem z hranice. Možné je i označení jeho hrobu rovem.