Keramická amfora
Inventární číslo Národního muzea: H1-49941
Mgr. Veronika Mikešová
(Ústav archeologické památkové péče středních Čech)
V roce 1935 byla na Fabianově poli v obci Skalice u Hradce Králové nalezena tato překrásná keramická amfora. Nešlo o nález náhodný, udál se při výzkumu rozsáhlého pohřebiště z doby bronzové a železné. Výzkumy zde probíhaly velmi dlouho, od roku 1912 až do 60. let 20. století a celkem při nich bylo odkryto více jak 300 hrobů. Na pohřebišti ukládali své mrtvé lidé kultury lužické a později kultury slezskoplatěnické. Tak jak bylo v mladší a pozdní době bronzové zvykem, i zde byla spálená těla pohřbívána převážně do keramických uren, tzv. popelnic. Od toho je také odvozen název celého fenoménu, v archeologii zvaný kultury popelnicových polí.
Tato žlábky a důlky zdobená amfora byla na konci doby bronzové vložena do jednoho ze žárových hrobů jako milodar. Hovoříme tedy o funerální keramice, určené právě pro doprovázení zemřelého na jeho posmrtné cestě. Jelikož se u funerální keramiky nepředpokládalo, že se s ní bude dlouhodobě manipulovat, bývala většinou méně vypálená, zato více a pěkně zdobená, jako vidíme u této amfory. Její role byla tedy hlavně symbolická. V průběhu doby bronzové také začalo přibývat tuhovaných hrobových nádob, takže i tato amfora má povrch upravený tuhováním.
Ovšem nejen původní účel amfory je poutavý, za pozornost stojí také její cesta do sbírek Národního muzea. Původně totiž byla uložena ve sbírce Ladislava Hájka, odkud do archeologické sbírky v Praze doputovala v roce 1936. Ladislav Hájek byl sice povoláním úředník, jeho zájem o archeologii byl ovšem tak obrovský, že se sám vypracoval na odborníka na období neolitu, eneolitu a počátku doby bronzové a v roce 1939 byl dokonce přijat do Národního muzea jako zaměstnanec. Později pak přestoupil do Státního archeologického ústavu (dnešní Archeologický ústav AV ČR), kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1969.
Vidíme tedy, že nejen samotné předměty v archeologické sbírce nám mají co říct. Pozoruhodné jsou nejen jejich osudy, ale také osudy lidí, díky kterým se jimi můžeme po několika tisíci let opět kochat.