- 3D skenování – proces, během kterého jsou snímačem (skenerem) získána data o povrchu daného předmětu; zpracováním v počítači je pak získán trojrozměrný model/kopie snímaného předmětu. 3D skenery se používají i při terénním výzkumu, kdy je v některých případech potřeba velmi přesné dokumentace složitých situací, které po rozebrání zaniknou. Získaná data však umožňují jejich přesnou rekonstrukci.
- Alamani – kmenový svaz svébského původu. Od 3. století zabrali část území Římské říše mezi horním Dunajem a Rýnem a východním Švýcarskem. V druhé polovině 5. století dosáhla jejich říše mocenského vrcholu, na přelomu 5. a 6. století se neúspěšně utkali v několika bitvách s Franky, kteří si je v r. 536 definitivně podrobili.
- Ammianus Marcellinus – (kolem 330 Antiochia – 400 Řím?). Původem Řek, po absolvování vojenské služby se usadil v Římě. Zde na základě studia pramenů, literatury a osobních zážitků napsal poslední velké dílo antické historiografie – Rerum gestarum libri (vyšlo též česky jako Soumrak římské říše).
- Antropologie – věda o člověku, členící se na několik disciplín. V našich podmínkách má nejdelší tradici fyzická antropologie. Zakladateli moderní české (fyzické) antropologie jsou Jindřich Matiegka (1862 – 1941) a Jiří Malý (1899 – 1950), kteří se též zabývali uměle deformovanými lebkami z českých nálezů (Praha-Podbaba, Záluží u Čelákovic).
- Attila – (neznámo – 453). Nejvýznamnější vládce hunské říše. Po smrti svého strýce Rugily (434/435) se se svým bratrem Bledou ujal vlády. Asi v r. 445 nechal bratra zavraždit a stal se tak jediným vládcem hunské říše. Organizoval a účastnil se četných úspěšných výprav proti Západořímské říši, až v r. 451 utrpěl porážku na Katalaunských polích na území dnešní Francie (patrně dnes u města Chalons-sur-Marne). V r. 453 předčasně umírá a o jeho říši pak svedly krátký boj dvě skupiny. Protihunská koalice (vedená Gepidy) pak původní hunské jádro i se spojenci porazila u řeky Nedao někde ve středním Podunají v r. 454.
- Barbaři – původně výraz, označující obyvatelstvo žijící mimo klasické Řecko, tj. „Neřeky“ (někdy sem byli řazeni i Makedonci). Význam pojmu přetrval i v době římské (tj. lidé žijící za hranicemi Římské říše), po rozpadu Západořímské říše tak byli např. ve Franské říši v 6. století označování Frankové.
- Doc. PhDr. Jaroslav Böhm – (8. 3. 1901 Holešov – 6. 12. 1962 Praha). Jeden z hlavních představitelů české a československé archeologie už v době první republiky. V r. 1939 se stal ředitelem Státního archeologického ústavu v Praze. Po válce z něj vybudoval moderní pracoviště, které se stalo v r. 1952 součástí nové Československé akademie věd a on sám akademikem. Během své plodné kariéry podnikl řadu výzkumů (jeskyně Domica, Staré Hradisko, Kuštanovice, Staré Město, Libušín). Jeho zřejmě nejznámější prací je Kronika objeveného věku (1941). V letech 1930-31 se účastnil vedení výzkumu pohřebiště z doby stěhování národů v Záluží u Čelákovic.
- Burgundi – patrně kmenový svaz východogermánského původu pocházející z Norska či Bornholmu. Během prvních čtyř století našeho letopočtu se z původních sídel postupně přesunuli přes Polsko k soutoku Rýna a Mohanu, kde v první třetině 5. století vybudovali první burgundské království, zničené Huny. V r. 443 se přesunuli na území tzv. Sapaudie (Savojsko), kde postupně vybudovali druhé království. Od konce 5. století bylo burgundské království v permanentním konfliktu s Franky, kterým nakonec v r. 534 podlehlo.
- Dlouhý dům – obvykle obytná stavba sloupové konstrukce. V Čechách bylo odkryto několik dlouhých domů na sídlišti v Březně (okr. Louny). Byly obklopeny skupinami polozemnic a dlouhé domy tak zřejmě tvořily obytné části dvorců.
- Durynkové – kmenový svaz svébského původu se sídly ve středním Německu. Od 3. století je patrný rozmach svazu (známé jsou bohatě vybavené hroby z Gomernu, Hasslebenu a Leuny), vrchol dosáhl v druhé polovině 5. a počátkem 6. století. Po roce 531 se část jejich království stala součástí Franské říše.
- Frankové – kmenový svaz se sídly na středním a dolním Rýnu. V 5. století postupně obsadili Galii, v 6. až 8. století vojensky a politicky porazili a ovládli Burgundy, Alamany, Durynky, Bavory, Langobardy, Sasy, Avary a částečně Vizigóty a některé slovanské kmeny. Franská říše v roce 843 zanikla rozdělením na tři části.
- Gepidi – východogermánský kmen, původně součást Gótů se sídly v jižní Skandinávii. Během prvního až třetího století se postupně přesunuli přes Polsko až do Dácie (bývalá římská provincie). V pátem století už vytvořili silný svaz a obsadili Sedmihradsko. V první polovině 5. století byli členy hunského svazu, po Attilově smrti se gepidský král Ardarich stal hlavou protihunské koalice, která v r. 454 v bitvě u řeky Nedao Huny porazila. V 6. století se Gepidé dostali do vleklého konfliktu s Langobardy, kteří obsadili Pannonii. V r. 568 byli jimi a jejich spojenci Avary poraženi.
- Hunský svaz – konglomerát kmenů, jehož jádro bylo mongolsko-tureckého původu. Ve východní Evropě se objevili už v první polovině 4. století, v r. 375 na dolní Volze porazili Ostrogótskou říši. Toto datum se obecně považuje za počátek doby stěhování národů. Hunský svaz se během první poloviny 5. století stal rozhodující silou minimálně ve střední Evropě; do své struktury začlenil též některé gemánské kmeny či svazy (Gepidové, Durynkové). Jeho nejznámějším vůdcem se stal Attila (440-452). Po prohrané bitvě na Katalaunských polích (451) v dnešní Francii a jeho smrti (452) se svaz rozpadl; jeho původní jádro pak svedlo s protihunskou koalicií v r. 454 neúspěšnou bitvu u řeky Nedao v Pannonii.
- In situ – z lat. „na místě“. V archeologii je to výzkum, dokumentace či prezentace objektu (předmětu, hrobu, sídliště) tak, jak se na daném místě dochoval.
Jordanes – (Iordanes; hypoteticky 485 – 555, patrně na Balkáně). O jeho životě téměř nic nevíme, ani kdy a kde se narodil, byl snad gótského původu. Byl písařem a proslul dvěma knihami: Gótské dějiny a Římské dějiny, z nichž cennější je první kniha (nedávno vyšel jejich český překlad).
Heinz Arno Knorr – (9. 6. 1909 Kiel – 22. 10. 1996 Halle). V letech 1929-34 studoval archeologii na berlínské univerzitě; studijní pobyt absolvoval i na Karlově univerzitě v Praze. Specializoval se na slovanskou archeologii. V 30. letech byl členem SA a NSDAP, účastnil se tažení do Sovětského svazu (Železný kříž I. třídy). Po válce zůstal v NDR, kde se vrátil ke svému oboru a během dalších let v něm zastával vysoké posty. Patrně během svých pražských studií pravidelně navštěvoval výzkum germánského pohřebiště v Záluží, o kterém pak příležitostně psal v denním tisku.
- Kostrový ritus – způsob pohřbívání, kdy je pohřbeno nespálené tělo. U Germánů se kostrový ritus objevuje během celé doby římské (1. - 4. století), jedná se však vesměs o pohřby vysoce postavených jedinců. K jeho rozšíření došlo během 5. století.
- Langobardi – původní sídla tohoto kmene byla v jižní Skandinávii. Ještě před změnou letopočtu se přesunuli k dolnímu Labi, odkud se na konci 4. století až počátkem 5. století postupně přesunuli na území dnešního východního Rakouska (Rugiland). Do poloviny 6. století ovládli Pannonii, jižní Moravu a po opakovaných střetech s Gepidy opustili v r. 568 střední Podunají a přesídlili do Itálie.
- Merovejci – královská dynastie Franků, pojmenovaná podle (snad) mýtického zakladatele Merovecha. Prvním historicky doloženým panovníkem je Childerich I. (458 - 481), jehož hrob byl v r. 1653 objeven v Tournai (Belgie). Významnějšími panovníky byli Chlodvík (481 - 511) jenž sjednotil Franky, Theuderich I. (511 - 534) anebo Dagobert I. (629 - 639). Poslední merovejský král Childerich III. vládl v letech 743 - 751. Za posledních merovejských králů však říši ve skutečnosti ovládali majordomové (první ministři) z rodu Karlovců.
- Mohyla – nad hrobem navršený násyp, obvykle z hlíny, který se používal střídavě v průběhu celého pravěku a raného středověku. V Čechách se pro období stěhování národů taková úprava předpokládá nad velkým komorovým hrobem, objeveném u Kamýku-Velkých Přílep. Někdy byly k mladšímu pohřbu využity náspy pravěkých mohyl (např. Plešnice na Plzeňsku, Lochenice u Hradce Králové, Lovosice).
- Niello – způsob výzdoby kovových předmětů, kdy se do povrchu stříbrného předmětu rytím anebo leptáním vytváří rýhy, do kterých se pak vtlačuje směs stříbra, síry, olova, mědi a dalšími přísadami. Směs má černou barvu. Žíháním (tj. zahřátím) daného místa dojde k chemické reakci, kdy síra reaguje s kovy a směs se pevně přichytí k podkladu. Polotovar se následně zbrousí a vyleští.
- Prof. PhDr. Jiří Neustupný DrSc. – (22. 9. 1905 Plzeň – 28. 8. 1981 Praha). Dlouholetý vedoucí pravěkého oddělení Národního muzea v Praze (v čele 1935/39-1981). Kromě archeologie se zabýval též muzeologií a její aplikací (např. stálá expozice Pravěk Československa 1958-2011). Z terénních výzkumů vzpomeňme jeho účast na vedení odkryvu germánského pohřebiště v Záluží v letech 1930-31 a samostatně vedený výzkum v roce 1936.
- Ostrogóti – původně součást gótského kmenového svazu se sídly v jižní Skandinávii. Počátkem letopočtu se Gótové přesunuli k dolní Visle a poté k Černému moři, kde ve 3. století došlo k jejich rozdělení – na západní (Vizigóty) a východní (Ostrogóty). Východní Gótové byli v roce 375 poraženi Huny a až do jeho pádu v roce 452 byli součástí hunského svazu. Na konci 5. století se přesunuli do Itálie, kde pod vládou Theodericha Velikého vybudovali silné království. Po jeho smrti se Ostrogóti dostali do zdlouhavého konfliktu s Byzantskou říší, ve kterém nakonec podlehli.
- Polozemnice – do země částečně zahloubený sídlištní objekt buď obytného nebo výrobního charakteru.
- Prof. PhDr. Josef Schránil – (5. 4. 1893 Praha – 20. 3. 1940 Praha). Začínal v Národním muzeu, odkud v polovině 30. let přešel na Karlovu univerzitu. Specializoval se zejména na raný středověk, v letech 1930-31 byl vedoucím výzkumu germánského pohřebiště v Záluží. Jeho nejznámějším dílem je Vorgeschichte Böhmens und Mährens (1928), které se nedávno dočkalo reedice.
Sidonius Apollinaris – (Gaius Sollius Modestus S. A.; kol. 430 Lugdunum/Lyon – 489 Augustonemetum/Clermond-Ferrand). Narodil se ve vysoce postavené křesťanské rodině a stal se biskupem. Jeho manželka byla dcerou císaře Avita. Proslul panegyryky (oslavnými básněmi) pro římské císaře, jednu z nich složil i pro svého tchána (některé z nich vyšly v českém překladu).
- Slované – indoevropská jazyková skupina s prvními historickými sídly doloženými v 6. století na Balkáně a východní Evropě. Na konci 6. století Slované expandovali též do západní části střední Evropy (území bývalého NDR, Československo).
- Theoderich Veliký – ostrogótský král z rodu Amalů. Narodil se v Panonii v r. 453, poté byl jako čestný zajatec vychováván v Konstatinopoli. V r. 474 se stal králem části Ostrogótů kteří po několika letech bojů na Balkáně se v r. 488 vydali do Itálie, kterou do r. 493 obsadili. Theoderich plánoval rozsáhlou alianci s dalšími germánskými ariánskými královstvími. Výlučné postavení Theoderichovo potvrdil východořímský císař Anastasius tím, že mu propůjčil odznaky císařské hodnosti. Ve vnitřní politice se Theoderich snažil o konsolidaci země. Jeho sídlem se stala Ravenna, kde také v roce 526 zemřel. Jeho mauzoleum (hrobka) zde stojí dodnes.
- Umbo – železná štítová puklice, připevněná z vnější strany na dřevěný štít. Jeho součástí byla na vnitřní straně připevněna rukojeť.
- Umělé deformace lebek – v Evropě se s umělými deformacemi setkáváme ve středním Podunají ve čvrtém století mezi Sarmaty. K rozšíření tohoto zvyku došlo až v pátém století pod vlivem hunského svazu, kdy jej převzaly i některé germánské kmeny (Durynkové). Později byl ještě hojně praktikován v 6. století u Burgundů. Bandáží byly postupně deformovány hlavičky nemluvňat prakticky hned po jejich narození a tento proces trval alespoň několik měsíců. V Čechách se v mladším období stěhování národů objevily uměle deformované lebky např. na pohřebišti v Záluží, Klučově, Lochenicích či Nové Vsi I u Kolína.
- Vandalové – východogermánský kmen, jehož prvotní sídla ležela údajně v jižní Skandinávii. Od prvního do čtvrtého století se s Vandaly či s jejich částmi setkáváme na území Polska či Maďarska. V roce 406 se účastní velkého tažení směrem na západ, které po zastávce na Iberském poloostrově končí v roce 429 v severní Africe. Zde během dalších desetiletí vybudovali velkou říši, která v roce 533 po krátké válce s Byzancí zanikla.
- Vizigóti – Na konci 4. století ovládali Sedmihradsko, poté však nastaly časté střety s římskou armádou. Za Alaricha v roce 410 obsadili Vizigóti Řím a po jeho smrti se přesunuli do jižní Francie, kde vybudovali první (Toloské) království. Ještě v druhé polovině 5. století obsadili větší část Španělska. V roce 507 byli Vizigóti poraženi Franky a Toloské království zaniklo; zůstala jim však část území ve Španělsku. Vizigótská říše zanikla v roce 711 po arabské invazi na Iberský poloostrov.
- Vrubořez – obecně rytí obrazců do podkladu, v době stěhování národů nejčastěji do kovových (např. spony), ale i dřevěných předmětů. Technika využívá efektu kontrastu světla a stínu.
- Žárový ritus – opak kostrového ritu – tělo mrtvého je spáleno a poté pohřbeno. U Germánů běžný zvyk do 4.-5. století, ovšem např. u Sasů se udržel do 8. století.